POČITATELNÉ A NEPOČITATELNÉ JMÉNO
Počitatelná jména // Počitatelná substantiva (count noun) jsou taková jména (např. pes), která dovolují jednoznačnou identifikaci ohraničení objektu, který označují, a také jeho počítání pomocí číslovek (dva psi). Nepočitatelná jména // Nepočitatelná substantiva (mass noun) jsou taková jména (např. bláto), která označují objekty, které konceptualizujeme jako takové, kde nám na ostrém ohraničení individua nezáleží, a nedovolují tedy počítání pomocí základních číslovek (#tři bláta). Rozdíl mezi p.j. a n.j. je rozdíl, který prochází napříč gramatikou přirozeného jaz. a projevuje se od morfologie až po sémantiku. Prototypickým příkladem p.j. jsou jména jednotlivých objektů, např. kniha, pes, stůl, naproti tomu n.j. označují prototypicky substance, příp. látky, např. zlato, maso, dřevo, bláto. Pro rozlišení p.j. a n.j. existuje několik standardních testů:
(1) | možnost pluralizace: p.j. – ano, n.j. – ne: kniha – knihy, pes – psi, stůl – stoly × bláto – *bláta, maso – ?masa (v případě možnosti vytvoření plurálu n.j., např. dřeva, dochází ke změně významu na p.j., nepočitatelný význam jména dřevo označuje jakékoliv množství dřevěných objektů, zatímco dřeva označuje určitou pluralitu jednotlivých dřevěných kusů; viz dále); |
(2) | možnost počítání základními číslovkami: p.j. – ano: dvě knihy, tři psi, n.j. – ne: #dvě bláta, #dvě zlata; |
(3) | možnost modifikace specifickými kvantifikátory, např. singulární univerzální kvantifikátor všechno umožňuje kvantifikovat jen přes n.j.: všechno bláto, všechno zlato × #všechna kniha, #všechen pes; naproti tomu plurální existenční kvantifikátor několik je spojitelný jen s p.j.: několik knih, několik psů × #několik blát, #několik zlat. |
Viz také ↗číslo, ↗látkové substantivum, ↗hromadné substantivum, ↗singulare tantum.
Nemožnost pluralizace a počítání (kardinálními číslovkami) n.j. je ve standardní současné formalizaci sémantiky p.j. a n.j. (viz ✍Krifka, 1995) zachycena následujícím způsobem. N.j. mají následující formálně sémantický zápis: [bláto] = λx[R(x, Bláto)].
Jde o funkci, která jakémukoliv objektu x přiřadí pravdivostní hodnotu pravda, pokud tento objekt je instancí/realizuje (✍Carlsonova, 1977, relace R, která propojuje druhy a objekty) druh bláto (druhy jsou pro Krifku ontologicky primární, protože lze uvažovat o existenci druhů, které nemají žádné aktuální zástupce, ale ne obráceně); druhy jsou pak v návaznosti na ✍Carlsona (1977) a ✍Chierchiu (1998b) chápány jako všechny třídy objektů, které vykazují určitou pravidelnost, ať už jde o druhy biologické jako Pesn. jakékoliv další. Instancí druhu je pak jakákoliv atomická n. pluralitní entita, která realizuje daný druh (Alík realizuje druh Pes, stejně jako pluralita Alíka s Barykem). Tento základní predikátový význam (logický typ: <e,t>) slova bláto může být type‑shiftován (viz ↗type shifting) do referenčního typu (logický typ <e> n. kvantifikátorový <<e,t>,t>), ocitne‑li se daná NP v argumentové pozici (např. v predikátové konstrukci ve větě Toto je bláto může typ zůstat <e,t>, ale v argumentové pozici: Bláto leželo všude okolo by byl tento typ nekompatibilní s typem slovesa, které samo je predikátového <e,t> typu, viz ↗type shifting).
P.j. mají podle ✍Krifky (1995) (a jinde) složitější sémantickou strukturu než n.j., mají logický typ <n,<e,t>>, kde n je typu číslo, sémantický zápis prototypického počitatelného jména kniha: λnλx [R (x, Kniha) ∧ OU (Kniha, x) = n] – stejně jako u n.j. denotují i p.j. realizace druhu (relace R, která propojuje druhy a objekty), ale navíc je u nich specifikace i počtu objektových jednotek (OU), kterými je daný druh realizován (OU(Kniha,x)=n). Tento počet je lingvisticky specifikovatelný buď gramatickým číslem na jméně n. číslovkou. Sémantický zápis pro singulár p.j. kniha je pak λx [R (x, Kniha) ∧ OU (Kniha, x) = 1], zatímco pro plurál případně pro číslovku dvě by byl λx [R (x, Kniha) ∧ OU (Kniha, x) ≥ 1]. Empirické pozorování o nepluralizovatelnosti, příp. nepočitatelnosti, nepočitatelných jmen je pak v Krifkově teorii jednoduše vysvětlitelné jako nepřítomnost měrové funkce OU v sémantice nepočitatelných jmen.
N.j. lze počítat přidáním klasifikátoru (Krifkou formalizováno jako měrová funkce, tj. funkce, která libovolnému objektu přiřadí číslo, které poměřuje objekt na škále), např. význam fráze tři kýbly bláta je formalizován jako λx [R (x, Bláto) ∧ Kýbl (Bláto, x) = 3], kde klasifikátor kýbl přiřazuje jakýmkoliv objektům x číslo n, které poměřuje „velikost“ daného objektu na škále kýblů.
Lexikální klasifikátor kýbl umožňuje počítat zpočitatelněné látkové jméno bláto, protože explicitně specifikuje jednotku (atom), který je dále kvantifikovaný číslovkou. V některých případech, kdy existuje konvenčně časté „balení“ nepočitatelných jmen, lze číslovkou modifikovat přímo nepočitatelné jméno, měrová fráze je pak dodána pragmaticky z kontextu, např. tři vody = ‘tři balení (láhve) vody’, tento lexikálně nesignalizovaný shift z nepočitatelné do počitatelné domény lze v Krifkově systému zformalizovat naprosto analogicky k explicitním měrovým frázím – λx [R (x, Voda) ∧ Balení (Voda, x) = 3].
Formální zachycení významového rozdílu mezi p.j. a n.j. je dále standardně (v návaznosti přinejmenším na ✍Quina, 1960) explikován pomocí polo‑svazů, tj. algebraických struktur, které dovolují formálně popsat vztahy částí a celků. Základní intuice, kterou ve standardních pojetích ✍Link (1983) a ✍Krifka (1995) zachycují polo-svazy, je to, že n.j. mají homogenní/divizivní interpretaci, tj. použijeme-li např. na nějaký objekt nepočitatelný predikát dřevo, pak každá část daného objektu spadá do denotace predikátu dřevo, naproti když (i stejný objekt) označíme počitatelným predikátem stůl, pak jen maximální entita (celý stůl) spadá do denotace predikátu stůl (např. noha stolu už není denotována predikátem stůl). Standardní formalizace této intuice lze předvést za pomoci množin (rozdíl mezi formalizací pomocí množin a formalizací pomocí polo-svazů zřejmě souvisí spíš s filozofickými předpoklady jednotlivých badatelů, oba přístupy jsou přeložitelné navzájem, nicméně množinový přístup je čitelnější). Denotace p.j. v singuláru v modelu s šesti atomickými individui může být např. množina entit {a,b,c} – např. tři psi Alík, Baryk a Cecil, kteří jsou v daném modelu denotací singulárního p.j. pes, v plurálu pak je význam počitatelného jména modelovatelný jako množina jejich sum/součtů {a+b,b+c,a+c,a+b+c} – takže např. věta Psi spali bude v daném modelu pravdivá, pokud spal Alík+Baryk n. Baryk+Cecil… Ve stejném modelu pak nepočitatelná jména budou denotovat jak atomy, tak jejich sumy, např. význam slova bláto: {d,e,f,d+e,e+f,d+f,d+e+f} – jde tedy o jakýkoliv součet porcí bláta i jakoukoliv minimální část bláta (ať je fyzikální reprezentace minimálních atomů jakákoliv). Jednotlivé třídy predikátů – p.j. s sg., p.j. v pl. a n.j. splňují, případně nesplňují, 3 následující predikáty druhého řádu, které umožňují zformalizovat zmíněné rozdíly:
(a) | Kumulativní predikát (kumulativita) – kumulativní je takový predikát P, který platí‑li o objektu x a o objektu y, pak platí i o jejich sumě x+y. Formálně: Kumulativní (P) = [P(x) ∧ P(y) → P(x+y)] |
(b) | Divizivní predikát (divizivita) – divizivní je takový predikát P, který platí-li o objektu x, pak platí o všech jeho částech y. Formálně: Divizivní (P) = ∀x[P(x) → ∀y[y < x → P(y)]] |
(c) | Atomický predikát (atomicita) – atomický je takový predikát P, který platí‑li o objektu x, pak x nemá žádný jiný objekt y spadající pod stejný predikát P jako svou část. Formálně: Atomický (x, P) = P(x) ∧¬∃y[y < x ∧ P(y)] |
Z pohledu těchto tří predikátů druhého řádu lze klasifikovat p.j. / n.j. takto:
1. | p.j. v singuláru: nekumulativní (pes + pes ≠ pes), nedivizivní (část psa není psem), atomická (pes neobsahuje jako svou část jiného psa). |
2. | p.j. v plurálu: kumulativní (psi + psi = psi), nedivizivní (části plurality psů nespadají nutně pod predikát psi, to platí pro všechny plurality s kardinalitou dva), atomické – denotace plurálu začíná na sumách dvou objektů, ale části těchto sum už nespadají pod denotaci plurálu. |
3. | n.j.: kumulativní (bláto + bláto = bláto), divizivní (každá část bláta je blátem), neatomické (jazykově nelze vymezit minimální část bláta, která by neobsahovala jiné bláto). |
- Carlson, G. Reference to Kinds in English. PhD. diss., University of Massachusetts at Amherst, 1977.
- Grimm, S. Number and Individuation, PhD. diss., Stanford University, 2012.
- Chierchia, G. Plurality of Mass Nouns and the Notion of “Semantic Parameter”. In Rothstein, S. (ed.), Events and Grammar, 1998a, 53–104.
- Chierchia, G. Reference to Kinds across Languages. NLS 6, 1998b, 339–405.
- Krifka, M. Nominal Reference, Temporal Constitution and Quantification in Event Semantics. In Bartsch, R. & J. van Benthem ad. (eds.), Semantics and Contextual Expressions, 1989, 75–115.
- Krifka, M. Common Nouns: A Contrastive Analysis of English and Chinese. In Carlson, N. G. & F. J. Pelletier (eds.), The Generic Book, 1995, 398–411.
- Krifka, M. The Origins of Telicity. In Rothstein, S. (ed.), Events and Grammar, 1998, 197–235.
- Landman, F. Groups I. Linguistics and Philosophy 12, 1989, 559–605.
- Link, G. The Logical Analysis of Plurals and Mass Terms: A Lattice-Theoretical Approach. In Bäuerle, R. & Ch. Schwarze ad. (eds.), Meaning, Use, and Interpretation of Language, 1983.
- Quine, W. V. O. Word and Object, 1960.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/POČITATELNÉ A NEPOČITATELNÉ JMÉNO (poslední přístup: 27. 4. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka